století po Kr. Dále přecházely od století léčitelské znalosti do jižní Evropy, do Itálie a Francie, a v dalších stoletích na její masážím Horních Počernic sever, do Německa a do Českých zemí. Na této cestě se tak dědily, předávaly a obohacovaly medicínské a farmaceutické poznatky od pravěku k dnešku. Starý Egypt vedle staré Indie považujeme za kolébku chemie, z níž se pak vyvinuly chemické poznatky Řeků, které dědili a masáže Horní Počernice rozmnožovali Arabové. Vyrostla na nich středověká alchymie a z ní posléze také chemie léčiv. Egyptské léčitelství se soustřeďovalo v Praha 20 chrámech, kde byly i léčitelské školy. Kněží zaznamenávali na papyrech postupy léčení, magická zaříkávání nemocí i recepty na Chvaly léčivé přípravky. Ty také v chrámu zhotovovali, převážně z rostlinných, méně z živočišných, minerálních či chemických látek. Starověké řecké léčitelství mělo dvě větve, kněžskou chrámovou a laickou. Do obou pronikaly poznatky z Mezopotámie, Fénicie, Egypta i Kréty. Laickou větev léčitelství ovlivňovala od stol. př. kr. řecká přírodní filozofie, která sbírala poznatky, třídila je do věd a snažila se z nich vycházet při vysvětlování světa a bytí. Na začátku uvedeného století rozkvétaly laické léčitelské školy sídlící na ostrově Kós u jihozápadního pobřeží Malé Asie a v nedalekém pobřežním městě Knidos. Šlo o společenství léčitelů spojených rodem nebo léčitelskou tradicí, vychovávající obvyklým postupem dorost v řemesle. V obou školách vznikla humorální nauka o vzniku nemocí.
Nejvýznamnější představitel školy, Hippokratés z Kós asi př. Kr., nepovažoval zdraví a nemoc za dar nebo trest bohů jako kněžští léčitelé, ale vyšel z filozofického předpokladu, že podobně jako svět je i lidské tělo složeno z rovnovážné směsi čtyř vzájemně protikladných a neproměnných živlů země, vody, vzduchu a ohně. Rovnováha prvků v těle a jim odpovídajících čtyř šťáv humores černé žluči odpovídala živlu země a byla suchá a studená, slizu odpovídal vodě a byl studený a vlhký, krve patřila ke vzduchu a byla vlhká a Praha 14 teplá a žluté žluči srovnávala se s ohněm, byla teplá a suchá a jejich soulad s vnějším prostředím znamenal zdraví. Porucha rovnováhy