Historička reflexní terapie Christiane Issel zjistila, že na tradičních vyobrazeních hindského boha Višny jsou nohy pokryté symboly, které splývají s reflexními body. Před příchodem buddhistických mnichů používali Číňané svou vlastní formu reflexní terapie. Ve století př.n.l. použil čínský lékař Wang Wej akupunkturní jehly na významné body na tělech svých pacientů a poté pevně stlačil palcem jejich chodidla, aby uvolnil hojivou energii. Masáže nohou a diagnostické metody založené na pozorování nohou byly v Číně popsány v několika dalších stoletích. Vědci se domnívají, že léčitelé v Severní a Jižní Americe uzdravovali rovněž prostřednictvím nohou, zřejmě Třeboradicích klasická masáž používali nějakou formu zónové terapie, kdy se aplikuje tlak na jednu část těla s cílem zmírnit bolesti v jiné. V Evropě byl tento postup popsán v století n.l. Přesně se neví, jak tyto techniky fungovaly, nicméně v století objevili britští lékaři, kteří se specializovali na Praha 18 onemocnění nervové soustavy, že tlak na určité body na různých částech těla vyvolává poruchy vnímání a ovlivňuje činnost vnitřních orgánů. Ve stejné době lékaři v Německu, kde byly masáže populárnější, zjistili, že masáž ruky může přinést úlevu i při masáže Třeboradice silnějších bolestech. Podoba dnešní reflexní terapii se přisuzuje fyzioterapeutce Eunice Inghamové, spolupracovnici Dr. Joe Shelby Rileyho, Nouzov který se zabýval zónovou terapií. Jde o léčebný systém rozvinutý na počátku století Rielyho přítelem Američanem Williamem Fitzeraldem,
který rozpracoval systém tlakových bodů využívaných k znecitlivování. Zjistil, že taková místa se nachází na celém povrchu těla, a na plavání s dětmi Praha 9 Třeboradice