zaměstnáním nebo existenční jistotou. Takováto zátěž může provokovat žlučníkové obtíže. Výrazně působí rovněž na tonus napětí šíjového svalstva. Zvýšené trvalé napětí krčního svalstva je jedním z momentů úzce souvisejících s bolestmi hlavy, někdy až Blatiny migrenózního charakteru. Rovněž problematika bolestí v ramenních kloubech úzce souvisí s šíjovým svalstvem, které je ovlivňováno elementem dřeva. Tuto souvislost si lze dobře odvodit od topografického průběhu žlučníkového meridiánů. Ač se to zdá paradoxní, právě Praha 17 tyto potíže, které bychom přičítali hlavě, lze úspěšně ovlivňovat ze zadní a zevní plochy dolních končetin. Shiatsu umožňuje uvolnit masážích Dobrovíze blokovaný průběh ki, aby mohla volně proudit celými meridiány.Ošetřujeme li masáží shiatsu zadní a zevní plochu dolních končetin, pak masírovaný leží na břiše, dolní končetiny spočívají na zemi co možná největší plochou a chodidla jsou lehce stočena dovnitř. Má li ošetřovaný bolestivá kolena nebo hlezenní klouby, pak je výhodné je podložit malým polštářkem, abychom zmírnili působení tlaku a neprovokovali ještě větší bolest. Zvláště jemným tlakem působíme na podkolenní jamku popliteu a postranní šlachy, které ji Dobrovízí klasické masáže ohraničují. I zde platí obecné pravidlo shiatsu, tj. neustálý kontakt s tělem ošetřovaného. Provádíme li shiatsu dolní končetiny, pak nemasírující ruka spočívá lehce na trupu. Japonci tuto ruku označují jako matku nebo mateřskou ruku. Zajišťuje nám stabilitu a můžeme
pohmatem kontrolovat reakci masírovaného. Masírující, aktivní ruka je Japonci označována jako dítě, které neustále pobíhá kolem matky, klasická masáž Dobrovízi vzdaluje se, ale zase se k matce vrací zpátky, aby načerpalo novou energii. Přesná poloha mateřské ruky není důležitá a je ponecháno na libovůli maséra, kam ji přiloží. Je samozřejmé, že mateřská ruka nevykonává žádný tlak, je jen lehce přiložena na tělo ošetřovaného. Meridiány na zadní ploše dolních končetin patří elementu vody. Jangová dráha močového měchýře sestupuje ze zad přes Bílá Hora hýždě na zadní plochu stehna. Probíhá zde ve dvou větvích, které se v dolní třetině stehna kříží a opět se sdružují v jedinou Petřiny dráhu uprostřed podkolenní jamky. Dále probíhá po zadní ploše lýtka, v jehož dolní polovině se uchyluje zevně laterálně, vyhýbá se